Vybrané výchovné principy
Co je to waldorfská pedagogika ?
Waldorfská pedagogika v ČR se začíná rozvíjet po roce 1989 jako alternativa k tradiční škole.
Vychází z anthroposofie, duchovní vědy R. Steinera ( 1861-1925 ), která zkoumá člověka a jeho vývoj po stránce fyzické, psychické, sociální a duchovní.
Od roku 1919, kdy byla založena první škola ve Stuttgartu, vzniklo ve světě několik tisíc škol a léčebně pedagogických zařízení. U nás v současné době působí několik waldorfských mateřských center, mateřských škol, základních i středních škol . Více o waldorfské pedagogice a waldorfských školách v ČR se dozvíte na stránkách Asociace waldorfských škol České republiky.
Waldorfská pedagogika se snaží vychovávat a vzdělávat děti ve všestranně a harmonicky rozvinuté osobnosti, a proto výuka rovnoměrně sytí
pohybové, intelektuální, umělecké i sociální potřeby dětí. Orientuje se na podporu individuálního vývoje dítěte v souladu s obecnými zákonitostmi tělesného, duševního a duchovního vývoje člověka.
Waldorfská pedagogika pěstuje v dětech zdravé sebevědomí. To se utváří díky pozitivnímu hodnocení dětí, které respektuje jejich individuální rozvoj a schopnosti. Stejný důraz je kladen na vyučování naukových předmětů i na výuku umělecko-řemeslných činností.
Waldorfská pedagogika vysoce cení a rozvíjí spolupráci mezi dětmi. Nesoustředí se na jednostrannou podporu soutěživosti.
Waldorfská pedagogika
Co to je waldorfská škola ?
Začněme obecnější otázkou – jaký je smysl školy ?
Škola vychovává člověka pro budoucnost, to, co se dnes naučí, bude moci využít za 10 – 15 let. To už však bude úroveň poznání světa úplně někde jinde. Svět se stále rychleji a podstatněji mění, neustálá změna bude provázet život každého z nás. Má tedy škola sloužit ke vkládání co největšího množství informací do paměti, nebo by měla především naučit myslet, tvořit, cítit, komunikovat a spolupracovat s druhými? Má být dítě po skončení školy podobno naprogramovanému počítači, nebo má být spíše otevřeným tvořivým člověkem? Odpovědi na tyto otázky jsou jasné, a přece na našich školách stále převládá tradiční manipulativní přístup, který chce vnějším působením formovat dítě do patřičného tvaru. Také motivace k učení je vnější – pomocí odměn a trestů v podobě známek.
Waldorfská pedagogika chce naopak rozvíjet dítě zevnitř. Probouzet jeho individuální tvůrčí síly, podporovat celkový rozvoj jeho osobnosti v oblasti rozumu, citu a vůle. Snažíme se o vnitřní motivaci – vzbudit u dětí zájem, touhu po poznávání světa. To vyžaduje, aby učivo bylo pro děti smysluplné, s konkrétním vztahem ke skutečnosti, aby děti mohly spolupracovat a s pomocí učitele se samy dobíraly poznání, aby předměty nebyly izolované, ale prožívány v souvislostech apod. Nepředkládáme žákům hotové skutečnosti, ale vytváříme poznatky spojené s prožitkem, získáváním dovedností, s postojem a názorem. Neplníme vědra, ale snažíme se zapalovat oheň zájmu a poznání, vychovat ne pozorovatele, ale účastníka a tvůrce. Vzdělávání je pro nás nejen intelektualizačním, ale především humanizačním procesem.
Jaké jsou hlavní rozdíly “klasické” a waldorfské školy ?
Hlavní vnitřní odlišností je pohled na dítě a přístup k němu.
Hlavními vnějšími odlišnostmi jsou:
-
koncentrované vyučování v epochách, které umožňuje probrat látku mnohem intenzivněji, ponořit se do tématu, prožívat ho po určitou dobu a pochopit tak jeho podstatu a souvislosti.
-
výuka je prodchnuta uměleckými, pohybovými a praktickými činnostmi, škola žije a dýchá.
-
děti nejsou známkovány, vysvědčení dostanou ve formě slovního hodnocení, které je hlubokou úvahou nad dítětem, které učitel celý rok vedl, o vývoji jeho schopností a předpokladech k další práci. Hodnocení je zaměřeno na individuální pokrok žáka, ne na jeho srovnání s jakousi hypotetickou laťkou
-
princip jednoho třídního učitele od 1. do 8. - 9. třídy, který pečuje o rozvoj osobnosti dítěte po celou dobu školní docházky.
Jaký ohlas mají myšlenky waldorfské pedagogiky ?
To, jak waldorfská pedagogika odpovídá potřebám moderní společnosti, je vidět na nárůstu těchto škol. Ve světě jsou nejrozšířenějším typem alternativních škol, v 52 státech světa jich dnes pracuje kolem 845. Od roku 1919, kdy vznikla první takováto škola, si waldorfská pedagogika díky svému celostnímu pojetí získala obecné uznání a zejména v poslední době probíhá velký rozmach - za posledních třicet let vzrostl počet těchto škol desetkrát, za posledních deset let se zvýšil o 60%.
V České republice se waldorfské školství začalo rozvíjet prakticky ihned po uvolnění poměrů – ve školním roce 1990/91 byla zahájena výuka v první takovéto třídě. Dnes je zde deset základních škol (Praha 5, Příbram, Semily, České Budějovice, Ostrava, Brno, Pardubice, Písek, waldorfské třídy v Praze 6 a v Olomouci), tři školy střední (Příbram, Praha 4, Ostrava) a jedna škola speciální (Praha 4). Vznik dalších waldorfských škol se připravuje v Rožnově pod Radhoštěm, Liberci, Mladé Boleslavi a v Šumperku.
